Svět brouků (řád Coleoptera) je s více než 450 000 popsanými druhy ohromující říší biologické diverzity. Tváří v tvář této obrovské variabilitě, která zahrnuje brouky od mikroskopických pírníků z čeledi Ptiliidae (několik desetin milimetru) až po obry, jako je tesařík obrovský (Titanus giganteus) měřící desítky centimetrů, je nejpřesnějším a nejspolehlivějším nástrojem pro identifikaci konkrétního jedince – od čeledi až po druh – dichotomický klíč. Nechme nyní stranou moderní molekulární metody, stavějící na analýzách DNA, které jsou stále pro amatérskou entomologii nedostupné.

Dichotomické klíče (z řeckého dichotomia, tedy "rozdělení na dvě části") jsou základním pilířem taxonomie a aplikované entomologie. Nejsou pouhým seznamem možných identit, ale fungují jako strukturovaný, hierarchický algoritmus, který uživatele krok za krokem vede k identitě neznámého organismu prostřednictvím řady binárních rozhodnutí. Bez těchto klíčů by byla determinace většiny druhů v takto rozsáhlém a morfologicky komplexním řádu téměř nemožná, protože náhodné srovnávání s encyklopediemi je v praxi nejen neproveditelné, ale také nespolehlivé. Klíče efektivně převádějí pozorovanou morfologii do logické posloupnosti, která vychází z příbuzenských vztahů a vede k jednoznačnému závěru.

Podstata dichotomického klíče spočívá v jeho striktně binární struktuře, která je založena na principu eliminace. Každý krok klíče, známý jako kuplet (couple), představuje volbu mezi dvěma protikladnými výroky (často značenými jako 1a a 1b, 2a a 2b atd.), které se nazývají vývodky (leads). Tyto výroky popisují konkrétní, vzájemně se vylučující morfologické znaky, které musí uživatel na exempláři ověřit.

Struktura a praxe použití:
Uživatel musí pečlivě prozkoumat exemplář a rozhodnout, který z popisů přesně odpovídá pozorovanému jedinci. Proces klíčování vyžaduje nejen dobré oko, ale i precizní znalost anatomické terminologie, aby nedošlo k záměně pojmů (např. záměna holeně za stehno, či tarzomer za předposlední článek tykadla). Chybná interpretace již v prvních krocích klíče – které často dělí brouky na velké skupiny (např. Adephaga vs. Polyphaga) – nevyhnutelně pošle uživatele na zcela špatnou taxonomickou větev, z níž je návrat obtížný.

Například, krok v klíči by mohl vypadat takto:
1a. Krovky (Elytra) jsou zkrácené a zadeček je odkrytý. (Příklad: Drabčíkovití, Staphylinidae). . . . . . . . . . . . Jdi na krok 2
1b. Krovky pokrývají zadeček po celou jeho délku. (Příklad: Většina čeledí) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jdi na krok 5

Pokročilejší krok, který by mohl následovat, by se mohl týkat detailů ústního ústrojí, například:
5a. Horní pysk (Labrum) zcela zakrývá kusadla (Mandibulae); tykadla jsou lamelovitá. (Příklad: Chrobákovití). . . . . Jdi na krok 6
5b. Kusadla jsou viditelná i při zavřených ústech; tykadla jsou pilovitá nebo nitkovitá. (Příklad: Kovaříkovití). . . Jdi na krok 12

Po výběru jedné z možností je uživatel nasměrován buď k dalšímu, jemnějšímu kroku v taxonomické hierarchii (např. z čeledi do podčeledi nebo tribu), nebo přímo k určenému taxonu (např. jménu čeledi, rodu nebo druhu). Celý proces je tak sérií logických eliminací, kdy se z mnoha možných identit postupně vyselektuje pouze jediná správná.

V případě brouků má dichotomický klíč nezastupitelnou úlohu, protože se spoléhá na morfologické rysy, které jsou relativně stabilní v rámci taxonu a snadno pozorovatelné za pomoci optiky. Tyto znaky, nazývané též diagnostické znaky, byly evolučně ověřeny a ztělesňují skutečné fylogenetické a příbuzenské vztahy mezi skupinami brouků. Úspěch v determinaci brouků proto silně koreluje se schopností přesně interpretovat klíčové znaky. Mezi nejdůležitější znaky často využívané v klíčích, které odrážejí základní evoluční linie, patří:

1. Tarzální vzorec (tarzální formule)
   Počet článků na chodidle (Tarsus) každého páru nohou (např. 5-5-5, 5-5-4, 4-4-4). Tato formule je zásadní a slouží často již pro rozlišení na úrovni čeledí. Variabilita v počtu článků (tzv. heteromerie) je základním principem pro třídění mnoha velkých skupin. Důležité je také rozlišení mezi skutečnou tetamerií (čtyři články) a tzv. kryptopentamerií, kde je pátý článek natolik zakrslý, že je skrytý v zářezu čtvrtého článku (např. u nosatcovitých (Curculionidae) nebo mandelinkovitých (Chrysomelidae)).
2. Tvar tykadel
   Paličkovitý, pilovitý, lamelovitý, nitkovitý, ... – tvar tykadel je kritický pro rozlišení čeledí, protože odráží adaptaci na specifické senzorické úkoly. Například lamelovitá tykadla vrubounovitých (Scarabaeidae) jsou adaptována pro detekci feromonů v půdě nebo ve vzduchu, zatímco pilovitá tykadla kovaříkovitých (Elateridae) a nitkovitá tykadla tesaříkovitých (Cerambycidae) slouží primárně k hmatu a orientaci.
3. Tvar a znaky štítu (Pronotum)
   Přítomnost rýh, laterálních jamek, trnů, nebo jeho celkový obrys a proporce vůči hlavě a krovkám. Rysy štítu bývají u mnoha skupin velmi stálé. Například úzký, protáhlý štít kovaříků je diagnostický, stejně jako silné zuby nebo trny na bocích štítu u některých střevlíkovitých.
4. Charakteristika krovek
   Přítomnost a uspořádání rýh (striae) a tečkování (punctation), stejně jako uspořádání žilek (venation) u blanitých křídel pod krovkami (pokud to klíč vyžaduje). Počet a hloubka rýh na krovkách často slouží k odlišení druhů v rámci jednoho rodu.

Přesné a efektivní použití dichotomického klíče však vyžaduje vhodnou technickou podporu. Bližší informace, týkající se vhodného technického vybavení, používaného při determinaci najdete v následující částech tohoto Lexikonu:

• Témata ⟶ Sbírka ⟶ Nástroje pro tvorbu sbírky 
  Zde najdete především popis nástrojů, včetně obrázků, které se při práci s dichotomickými klíči používají. Jedná se především o kvalitní lupu a/nebo mikroskop.
• Témata ⟶ Sbírka ⟶ Determinace a uspořádání sbírky 
  Zde najdete samotný popis postupu práce při určování hmyzu, popis dalších nástrojů a pomůcek, ale třeba i soupis nejčastějších chyb, kterých se entomologové při determinaci dopouští.

Dichotomický klíč není tedy jen sbírkou popisů, ale precizní, standardizovaný vědecký nástroj, který nám umožňuje navigovat složitou taxonomickou "krajinou" brouků. Jeho úloha při určování brouků je absolutně primární; představuje most mezi nesmírnou rozmanitostí života a jeho kategorizací. Zvládnutí práce s těmito klíči, podpořené hlubokou znalostí morfologie a správným optickým vybavením, je základní a nepostradatelnou dovedností každého entomologa a tvoří základ pro spolehlivé vědecké poznání v řádu Coleoptera.

Přehled vybraného software, používaného pro tvorbu dichotomických klíčů:

Přehled dichotomických klíčů, použitelných pro determinaci zástupců Coleoptera v České republice je rozčleněn na více stránek, aby byla zachována přehlednost. Základní členění je obvykle po nadčeledích, přičemž menší nadčeledi jsou seskupeny do společných stránek: [obsah jednotlivých podstránek připravujeme]

• Coleoptera
• Adephaga a Myxophaga
• Bostrichoidea a Clamboidea
• Chrysomeloidea
• Cleroidea
• Coccinelloidea
• Cucujoidea
• Curculionoidea
• Erotyloidea, Lymexyloidea a Nitiduloidea
• Tenebrionoidea
• Buprestoidea, Byrrhoidea, Dascilloidea a Dryopoidea
• Elateroidea
• Nosodendroidea a Scirtoidea
• Histeroidea
• Scarabaeoidea
• Staphylinoidea