vznik nových jedinců nezávisle na pohlavních buňkách, např. pučení nového jedince na těle jedince mateřského

Nepohlavní rozmnožování je biologický proces, kterým rodičovský organismus produkuje své klony - geneticky identické organismy. Obvykle se bere jako charakteristický pro nižší organismy.

U mnoha vyšších organismů (např. vyšších rostlin) je ale brán jako regulérní alternativa pohlavnímu rozmnožování a je často člověkem hojně využíván v zemědělství a různých biotechnologických oborech. Mnoho druhů vyšších rostlin je dobře uzpůsobeno k nepohlavnímu rozmnožování. Rostliny jej používají jako prostředek ke zvýšení své konkurenceschopnosti a vytlačování konkurenčních druhů, protože toto rozmnožování je relativně velmi rychlé a efektivní. Přirozené nepohlavní rozmnožování se objevuje i u velmi časných zárodků vyšších živočichů včetně člověka, kdy jeho produktem jsou jednovaječná dvojčata, případně trojčata.

Typy nepohlavního rozmnožování:

• binární dělení – klasické u jednobuněčných organismů (bakterie, prvoci, jednobuněčné řasy), které se rozdělí na dvě buňky.
• fyziparie – množení dělením těla vícebuněčného organismu (láčkovci, ploštěnci). může jít o regeneraci po zranění i o cílený rozpad.
• gemiparie (pučení) – je charakteristické pro žahavce, mechovky, pláštěnce, ale také např. kvasinky. Jde o proces, kdy nový organismus „vypučí“ – vyroste ze starého a poté se od něj oddělí.
• vegetativní rozmnožování – tento pojem se používá zejména u vyšších rostlin – týká se situace, kdy rostlina dokáže zregenerovat z části svého těla celý organismus. Někdy však rostliny dokonce přímo vytváří orgány a útvary, které slouží k vegetativnímu rozmnožování a snadnějšímu ovládnutí většího prostoru, např.: jahodník (šlahouny), kalanchoe kyčelnice cibulkonosná (falešné cibulky v paždí listů) či česnek kuchyňský (stroužky).
• tvorba spor - mnoho mnohobuněčných organismů produkuje spory během svého biologického životního cyklu v procesu zvaném sporogeneze.
• apomixie – vznik semene nepohlavní cestou