3. Zadeček (Abdomen, Abdomen)

Zadeček je zadní oddíl těla brouka, navazuje na hrudník (thorax) a představuje klíčovou anatomickou oblast pro řadu fyziologických procesů. Tato část těla obsahuje většinu trávicích, vylučovacích, dýchacích a reprodukčních orgánů. Z hlediska morfologie je abdomen velmi důležitý při taxonomii, neboť v něm nalézáme výrazné druhové a čelední znaky, zejména ve stavbě tergitů, sternitů, bočních membrán, pohlavních orgánů či hustotě a rozmístění ochlupení.

U mnoha skupin brouků se tvar a funkce zadečku vyvíjely ve vztahu k ekologii – např. u druhů žijících v půdě je často více segmentů skrytých a membrány jsou pružné, zatímco u brouků běhajících po povrchu je zadeček pevnější a klenutý. U vodních druhů lze často pozorovat modifikace spirakul a chlupů k vytvoření vzduchového filmu.

Slovníček základních pojmů, týkajících se morfologie zadečku brouka

3.1 Sternity a tergity

Zadeček brouků se skládá obvykle z 10 - 11 segmentů (angl. abdominal segments, lat. segmenta abdominalia). U dospělců je nicméně většinou viditelných pouze 6 - 7 tergitů (tergites / tergita) a 5 sternitů (sternites / sternita), přičemž zadní segmenty jsou redukované a ukryté pod krycími deskami nebo integrovány do pohlavních orgánů.

Každý článek zadečku se skládá z:

• Hřbetní ploténka (tergit) – hřbetní část segmentu, obvykle skrytá pod krovkami
• Břišní ploténka (sternit) – břišní část segmentu, viditelná při pohledu zespodu
• Postranní ploténky (pleurit) – postranní části segmentu

Jednotlivé části segmentů jsou pevné, ale spojeny pružnými intersegmentálními membránami (intersegmental membranes, membranae intersegmentales), které umožňují pohyb, roztažení a účast na dýchání. U samic může být posledních několik segmentů silně modifikováno k podpoře kladení vajíček.

Pro determinaci je důležitý počet volně viditelných břišních sternitů a jejich tvar. U druhů se zkrácenými krovkami (např. drabčíkovití Staphylinidae) jsou poslední tergity a sternity volně viditelné, což umožňuje studium jejich zbarvení a tvaru.

Zadeček je kryt chitinizovanými deskami, jejichž tvar a struktura mají významné determinační vlastnosti. Povrch může být:

• Hladký (smooth, laevis)
• Zrnitý (granular, granulatus)
• Rýhovaný / striatní (striated, striatulus)
• Ochlupený (setose, setosus)

Ochlupení (setae, setae) může být krátké, dlouhé, přitisklé i odstávající, někdy šupinovité. Jeho hustota a orientace bývá taxonomicky cenná (např. u Lamellicornia, Curculionidae). U některých skupin zadeček nese trichobothrie (čidla vibrací a proudění vzduchu).

3.2 Dýchací ústrojí (Systema respiratorium / Respiratory systém)

Dýchací otvory (spirakula / spiracles) jsou párovité otvory na bocích těla, které vedou do tracheálního systému. Každý článek zadečku má pár spirakul. Vzduch vstupuje spirakuly a je rozveden do stále jemnějších trubic (trachejí) po celém těle. Spirakula mohou být otevírána a zavírána speciálními svaly, což minimalizuje ztráty vody. Spirakula mohou být též chráněna chlupy či štítky proti mechanickému poškození a zaplavení.

Dýchací otvory na boku těla

3.3 Reprodukční soustava (Genitálie)

U mnoha taxonomicky obtížných a blízce příbuzných druhů je vnější morfologie natolik variabilní či identická, že spolehlivá determinace není možná bez prozkoumání genitálií. Jde o jednoznačný určovací znak.

Ukázka aedeagu brouka

Samec

Samčí reprodukční aparát je mimořádně významný pro taxonomii, protože jeho tvar, velikost a sklerotizované části jsou striktně druhově specifické. Platí to zejména u některých čeledí jako např. Carabidae, Staphylinidae či Curculionidae. Hlavní části samčího reprodukčního orgánu jsou:

• Aedeagus – aedeagus / aedeagus
• Paramery – parameres / paramerae
• Endofalus – endophallus / endophallus, často se obrací při kopulaci

Samice

Samice disponuje strukturami pro kladení vajíček a jejich uložení:

• Ovipozitor – ovipositor / ovipositorium, může být jehelnatý, skrytý či redukovaný
• Spermatéka – spermatheca / spermatheca, zásobárna spermatu s chitinózní kapsulí

Rozdíly ve stavbě spermatéky a kladélka mají diagnostický význam, zejména u drobných čeledí.

Pro studium genitálií je nutná mikroskopická preparace (vyjmutí orgánů z konce zadečku po předchozím změkčení celého jedince, např. v roztoku hydroxidu draselného).

Pygidium

Pygidium (pygidium, pygidium) je poslední viditelný tergit. Může být kryt krovy nebo vystupovat volně. U řady brouků je významným rozlišovacím znakem.

Význam při určování

• Viditelnost zadečku - u některých čeledí (např. Staphylinidae) jsou krovky zkrácené a zadeček výrazně vystupuje.
• Tvar a velikost pygidia, přítomnost vypouklin či žlábků - důležitý znak pro některé skupiny.
• Počet a uspořádání sternitů, přítomnost vyvýšenin či žlázek mohou být diagnostické.
• Spiracle (dýchací otvory) a jejich pozice/počet jsou méně běžný znak, ale někdy využívaný.