Coleoptera > Polyphaga > Clambiformia > Clamboidea > Clambidae

Název čeledi Clambidae je odvozen od jména rodového taxonu, konkrétně rodu Clambus, který je typovým rodem čeledi.

• Clambus: Název pochází z latinského slova clambus, které je pravděpodobně odvozeno od řeckého slova klambos (κλαμβosˊ) a znamená "zakřivený, ohnutý" nebo "skloněný".

Tato etymologie odkazuje na kulovitý, silně klenutý tvar těla zástupců této čeledi, který je u mnohých druhů nápadný a slouží jako obranný mechanismus. Brouci se při ohrožení stočí do kuličky a sklopí nohy a tykadla. 

Historie

Čeleď Clambidae byla historicky často řazena do nadčeledi Staphylinoidea spojována s jinými čeleděmi, zejména s Leiodidae a Ptiliidae. Jednu dobu byla dokonce považována za podčeleď čeledi Leiodidae. Avšak jako samostatná čeleď byla původně popsána Jacquelin du Valem již v roce 1857. V roce 1908 rakouský entomolog Hermann Kolbe navrhl pro čeleď Clambidae a příbuzné čeledi novou nadčeleď, která je nyní obecně přijímána jako Clamboidea.

Robert Crowson v roce 1960 (a později 1979) upozornil, že charakteristiky Clambidae nejsou typicky „staphylinoidní“, a proto je zařadil spolu s čeleděmi Eucinetidae a Helodidae (Scirtidae) do vlastní nadčeledi „Eucinetoidea“. Novější fylogenetické studie (zejména molekulární) potvrdily její pozici jako sesterské skupiny k čeledi Derodontidae nebo její blízkou příbuznost k nadčeledi Byrrhoidea. V současném taxonomickém systému je však obvykle nadále uznávána samostatná nadčeleď Clamboidea. Platné uznání jako samostatné čeledi v rámci nadčeledi Clamboidea je přijímáno od druhé poloviny 20. století (např. Lawrence & Newton, 1995).

Nedávné molekulární studie navíc naznačují, že Clambidae spolu s Eucinetidae nepatří podle filogenomických analýz do tradiční Scirtoidea, ale spíše do samostatné nadčeledi Clamboidea.

Z pohledu výzkumu existují generické fosilie, např. Eoclambus z libanonského jantaru (raně křídové stáří), které potvrzují velmi starý výskyt této čeledi.

Morfologie

Čeleď Clambidae zahrnuje velmi malé, nenápadné brouky, často přehlížené pro svou velikost. Nejmenší druhy dosahují velikosti kolem 0,5 mm. Ty největší druhy nepřesahují svojí velikostí 2,0 mm, přičemž většina druhů se pohybuje v rozmezí 0,8 - 1,5 mm.

Tělo je kulovité až oválné, velmi silně klenuté, připomínající slunéčko. Jejich morfologie umožňuje "rolování“ hlavy a přední části (prothorax) směrem dolů pod tělo, kam současně zatáhne nohy i tykadla a vytvoří tak téměř kulovitý tvar. Využívají toho jako obranný mechanismus při vyrušení nebo v ohrožení. Hlava je velká a může být téměř zcela skryta pod štítem. Typicky jsou zbarveni jednobarevně, nejčastěji v odstínech žluté, žluto-hnědé, červeno-hnědé až tmavě hnědé či černé. Povrch těla může být lesklý, ale častěji je jemně ochlupený. Křídla mají často na okrajích dlouhé řásnité chloupky („fringe wings“), podle kterých čeleď dostala anglický název.

Tykladla jsou kyjovitá, složená z 8 až 10 článků, s jasně oddělenou dvoučlánkovou kyjovitou paličkou. Krovky jsou obvykle krátké, s okrajem často lemovaným chloupky. Důležitým znakem jsou široké, lamelovité nohy (zejména holenní články), které připomínají ploutve, a umožňují broukům rychlé pohyby v substrátu.

Bionomie

Brouci žijí skrytým způsobem života a mají rádi vlhko. Většina druhů žije v listnatých a smíšených lesích a na vlhkých loukách nebo mokřadech. Najdeme je v hnijícím organickém materiálu, jako je tlející listí nebo rozkládající se rostlinné zbytky, dále potom na plísních a v houbách (zejména slizovkách a hlenkách), pod kůrou starých stromů, v mechu či pod kameny. Některé druhy jsou vázány na dutiny stromů nebo hnízda hmyzu (např. mravenců). Jsou evidovány též nálezy v hromadách sena, ve starých stozích, kompostu nebo siláži.

Zástupci Clambidae jsou primárně mykofágní. Živí se zejména sporami a myceliem plísní a hlenek (Myxomycetes), které rostou na tlejícím dřevě a organickém materiálu. Brouci jsou aktivní v noci nebo za vlhka. Jsou velmi dobří v rychlém pohybu v sypkém substrátu. Larvy mají podobný mykofágní způsob života a vyvíjejí se ve stejném substrátu jako dospělci. 

Orientační počty zástupců vybraných taxonomických jednotek v jednotlivých regionech

Největší

Čeleď je poměrně malá a druhy se od sebe liší hlavně ve velmi drobných znacích. Vzhledem k celkově malému rozsahu rozměru jednotlivých druhů čeledi (0,7 – 2 mm), se budou ty největší druhy pohybovat na horní hranici tohoto rozsahu (~2 mm). Ve světě to budou zejména druhy z rodů Clambus a Calyptomerus. Z našich druhů je největším zástupcem druh Calyptomerus alpestris. 

Nejmenší

Nejmenší druhy této čeledi ve světě pochází ze zástupců rodu Loricaster, svou délkou se blíží k 0,5 mm. Z českých zástupců je nejmenším druhem Clambus pubescens, jehož rozměry jsou 0,8 až 1,8 mm. 

Nejvzácnější

Mnohé druhy z tropických oblastí jsou vzácné a známé jen z několika málo lokalit. Rod Sphaerothorax, který osidluje Austrálii a Nový Zéland, zahrnuje druhy často vázané na specifické ekosystémy. Podle entomologických přehledů je výskyt Clambidae v ČR poměrně skromný. Vzácnost je zde často dána skrytým způsobem života. 

Zajímavosti

• Složení těla do kuličky: Behaviorálně je velmi zajímavá schopnost některých druhů „rolovat“ tělo - sklopí hlavu a prothorax, čímž vytvoří téměř kulovitý tvar. To je pravděpodobně adaptace na ochranu před predátory nebo fyzickým poškozením.
• Schopnost skoku (pohybu): Některé druhy rodu Clambus mají unikátní mechanismus, který jim umožňuje skokový pohyb. Přitom využívají napětí mezi krovkami a zadečkem, nebo zvláštně adaptované nohy, díky čemuž se dovedou odrazit ze substrátu.
• Křídla: Mnoho zástupců čeledi Clambidae má extrémně jemná, třásnitá zadní křídla, podobná křídlům pírníkovitých (Ptiliidae), což je adaptace pro let u takto malých organismů.

Příklady světových zástupců čeledi

Acalyptomerus asiaticus

Calyptomerus oblongulus

Clambus simsoni

Loricater bioculatus

Sphaerothorax tierensis

Příklady českých zástupců čeledi

Calyptomerus alpestris

Clambus pubescens

• Beutel R., Leschen R.: Handbook of Zoology, Arthropoda: Insecta, Coleoptera: Beetles, Ed. 2, Volume 1: Morphology and Systematics (Archostemata, Adephaga, Myxophaga, Polyphaga partim), Walter de Gruyter GmbH, Berlin/Boston, 2016
• Bouchard P.: The Book of Beetles, A Lifesize Guide to Six Hundred of Nature’s GEMS, Ivy Press, East Sussex, 2014
• Dlouhý F.: Brouci, Soustavný popis nejdůležitějších českých brouků s návodem, kterak zakládati sbírky broukův. 2. vydání, Nakladatel I. L. Kober, Praha, 1912
• Hůrka K.: Brouci České a Slovenské republiky, -, Nakladatelství Kabourek, Zlín, 2017
• Klapálek F.: Atlas brouků středoevropských, část 1, Nakladatel I. L. Kober, Praha, 1903
• Kliment J.: Čeští brouci, Dílo o broucích Čech, Moravy a Slezka, Vydal autor, 1899