Definice „škůdce“ není v biologii pevně daným pojmem, protože v přírodě má každý organismus své místo. Škůdce je čistě antropocentrický termín - tedy označení pro tvora, který v daném čase a místě přímo konkuruje zájmům člověka.

Škůdce lze tedy obecně definovat jako organismus, který:

• způsobuje hospodářskou škodu (snižuje výnosy plodin, kvalitu dřeva nebo zásob potravin),
• ohrožuje zdraví (přenáší patogeny, např. nemoci rostlin nebo zřídka i lidí),
• narušuje ekosystém (jako invazní druh vytlačuje původní druhy),
• působí estetickou újmu (ničí okrasné zahrady nebo parky).

Je třeba si uvědomit, že z ekologického hlediska tyto druhy plní své přirozené role v ekosystémech a škůdci se stávají pouze tehdy, když jejich zájmy kolidují s lidskými. Škůdcem není druh sám o sobě, ale druh v konkrétní situaci. Tentýž brouk může být v lese škůdce, v přirozeném ekosystému klíčový saproxylický druh a v chráněném území dokonce předmět ochrany.

Brouky-škůdce dělíme nejčastěji podle toho, kde škodí. Toto rozdělení je roky zažité a klíčové pro volbu správné ochrany.

Zemědělští škůdci poškozují kulturní rostliny, pole, sady či vinice. Škodí imaga i larvy (okus listů, kořenů, stonků). Většinou jde o typicky žravé brouky.

Příklady:

• mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata),
• lalokonosci (Otiorhynchus, Sitona),
• listokazi (Chrysomelidae).

Lesní škůdci poškozují dřeviny, a to ty živé i oslabené. Nejčastěji se jedná o kůrovcovité a dřevokazné brouky, kteří způsobují škody na dřevě a snižují stabilitu porostů. Lesní škůdci se někdy dále dělí na škůdce jehličnanů a škůdce listnatých dřevin.

Příklady:

• lýkožrout smrkový (Ips typographus),
• tesaříci (Cerambycidae),
• krasci (Buprestidae).

Poznámka: Mnoho lesních škůdců je sekundárních, tj. napadají hlavně oslabené stromy.

Skladištní škůdci napadají skladované produkty, jako jsou mouka, obilí, luštěniny, koření nebo krmiva. Skladované produkty znehodnocují kontaminací, výkaly a larválními svlečkami.

Příklady:

• potemník moučný (Tenebrio molitor),
• zrnokazi (Sitophilus).

Techničtí škůdci napadají dřevěné konstrukce budov a jiné materiály, jako je kůže, vlna, muzejní sbírky a podobně.

Příklady:

• červotoči (Anobiidae),
• tesaříci (Cerambycidae),
• kožojedi (Dermestidae).

Vodní škůdci (akvatičtí škůdci)
Vodní škůdci zahrnují druhy brouků vázané na vodní nebo poloaquatilní prostředí, jejichž přemnožení nebo výskyt v intenzivně využívaných vodních nádržích může vést k hospodářským ztrátám, zejména v rybníkářství. Jejich negativní působení je však silně podmíněno mírou eutrofizace, strukturou nádrže a způsobem hospodaření a nelze je považovat za škůdce mimo tento kontext.

Vodní brouci prakticky nepatří do kategorie škůdců ve standardním smyslu slova. Jejich přítomnost je většinou považována za ukazatel zdravého vodního ekosystému.

Za určitých podmínek (např. při přemnožení) bychom do vodních škůdců řadili druhy z čeledi Dytiscidae, jejichž velcí zástupci (larvy i imaga) mohou působit škody na rybí osádce v chovných rybnících nebo z čeledi Hydophillidae, jejichž larvy velkých zástupců mohou škodit podobným způsobem. 

Škůdci v domácnostech (synantropní škůdci)
Domácí škůdci (brouci) jsou druhy brouků, které žijí trvale nebo opakovaně v lidských obydlích a způsobují zde materiální, hygienické nebo estetické škody, případně vyvolávají subjektivní obtěžování obyvatel.

Škůdce v domácnostech obvykle dále dělíme na další kategorie, kterými jsou:

• potravinoví škůdci, kteří napadají suché potraviny,
• textilní a materiáloví škůdci, kteří poškozují textilie, kožešiny či sbírky,
• dřevokazní škůdci v interiérech, kteří napadají nábytek, trámy nebo parkety,
• náhodní obyvatelé domácností, kteří nedělají přímé škody ale obtěžují svým výskytem (např. zalétnuvší střevlíkovití brouci do domácností).

Na dalších podstránkách nejsou domácí škůdci explicitně uvedeni, ale jsou obsaženi v rámci stránek o zemědělských, skladištních a technických škůdcích.