Seznam byl konfrontován s Katalogy čeledí, umístěnými na tomto webu. V seznamu jsou názvy čeledí a taxonů aktualizovány podle uvedených katalogů. Názvy byly převzaty ve stavu k 24. 2. 2026.

Status původu byl převzat podle databáze DAISIE. Zobrazené taxony, které nebyly v době přípravy seznamu v databázi DAISIE uvedeny, byly doplněny z jiných zdrojů, pokud byl údaj známý.

Rok prvního výskytu taxonu v České republice, pokud je známý.

Údaj pole může nabývat jedné z následujících hodnot:

• Údaj o doloženém prvním výskytu taxonu (např. 2000). Pokud není údaj znám, ale je znám podobný údaj pro Evropu, tj. první výskyt daného taxonu na území Evropy, uvádí se do tohoto pole hodnota např. > 1980 (= první výskyt taxonu v Evropě je uveden v roce 1980) nebo < 1885 (= první výskyt taxonu v Evropě je uveden před rokem 1885).
• Pokud se před letopočet uvede symbol hvězdička (*), znamená to, že uvedený letopočet se vztahuje k prvnímu pozorování (což obvykle není první výskyt) nebo k první publikaci o výskytu druhu.
• Symbol otazník (?) znamená, že nebylo možné z dostupných zdrojů určit údaj o prvním výskytu druhu v České republice.

Místo, odkud se daný druh dostal do České republiky.

Kromě uvedených základních regionů se dále k regionu přidávají zkratky, které daný region více specifikují:

Způsob, jakým se nepůvodní druh dostal do nového areálu působení.

Podle délky trvání a charakteru výskytu se kategorie cizích druhů dělí na:

• Eusynantropní druhy – S, které po zavlečení přežívají jen krátkou dobu a rozmnožují se pouze uvnitř budov, skleníků a jiných vytápěných objektů a postupně mizí nebo jsou likvidovány (jak je naznačeno písmenem v závorkách), nebo na takových místech vytvářejí dlouhodobé populace a případně jsou rozptýleny člověkem (částečně i spontánně během teplého období roku); výjimečně některé z těchto druhů mohou vytvářet krátkodobé populace ve volném prostranství – SC.

• Náhodně nepůvodní druh – C, který po úniku nebo vypuštění do volného prostoru vytvoří pouze krátkodobé populace a opět zmizí (tato skupina nezahrnuje jedince uniklé ze zajetí ani individuální odchycení introdukovaných zvířat, která se dále nerozmnožovala).

• Naturalizovaný, neinvazivní druh – N, který vytváří dlouhodobé populace ve vnějším prostředí, osídlí vhodné biotopy v místě introdukce, nešíří se, nebo pokud ano, tak pouze v bezprostřední blízkosti tohoto místa.

• Naturalizované, postinvazivní druhy (Pyšek et al., 2002) osídlily toto území v minulosti a jsou od začátku svého studia známy jako plně naturalizované, víceméně bez jakýchkoli změn v jejich rozšíření – *N, např. Aceria tristriata, A. erinea, Caloptilia roscipennella, Chromaphis juglandicola a Panaphis juglandis (všechny troficky vázané na Juglans regia). Tyto druhy evidentně napadly střední Evropu před rokem 1900 a neexistuje způsob, jak zjistit, zda byly rozptýleny s hostitelskou rostlinou, následovaly ji bezprostředně, nebo napadly území s určitým časovým zpožděním. Zřejmě k invazím mnoha druhů došlo dlouho poté, co byl jejich hostitelský druh introdukován, což zároveň naznačuje, že rozptýlení hostitele nemusí být v několika případech jediným faktorem, který invazi inicioval. Například k invazi můry rodu Gracillariidae, Phyllonorycter platani, došlo až ve 20. století (Šefrová, 2001) a k invazi ploštice lygaeidae, Arocatus longiceps, až koncem století (Stehlík & Hradil, 2000), ačkoli platany (Platanus spp.), jejich hostitelské druhy, byly ve střední Evropě vysazovány již zhruba 200 let. Tyto druhy jsou považovány za invazní a jsou zařazeny do další skupiny. Poněkud zvláštní skupinu tvoří několik druhů ryb a ptáků, které se sice přirozeně nerozmnožují, ale často se chovají ve volném prostranství, někdy i ve značném počtu, a mohou tak výrazně ovlivňovat procesy v polopřirozených a přirozených ekosystémech, jakož i jejich biodiverzitu – M.

• Invazní druh – I, představující tu část naturalizovaných druhů, která nezůstane v místě introdukce, ale rozptýlí se z něj a osídlí území různé velikosti. Rychlost takových živočišných
  invazí je někdy výrazně vyšší než u rostlinných druhů (viz Richardson et al., 2000) a obvykle dosahuje kilometrů, nebo dokonce stovek kilometrů ročně. Například současná invaze
  Cameraria ohridella v Evropě probíhá rychlostí přibližně 50 km ročně (Šefrová, 2003).

Status nepůvodních druhů a jejich výskyt ukazuje názorně přehledová tabulka:

Výskyt zdomácnělých (naturalizovaných) druhů je omezen na urbánní stanoviště (U), na něž jsou vázány z hlediska klimatu, struktury prostředí nebo potravy (např. živí se okrasnými rostlinami, domácími zvířaty a dalšími synantropními druhy), nebo se šíří krajinou obsazováním člověkem vytvořených stanovišť (zemědělské plodiny, účelově založená vegetace, umělá vodní stanoviště, ruderální plochy) (R), případně pronikají do polopřirozených a přirozených společenstev (A). Živočišní a někteří rostlinní parazité jsou úzce vázáni na své hostitele; jejich výskyt závisí více na výskytu hostitele než na charakteru stanoviště (H).

Druhé písmeno, které se ke kódu přidává, specifikuje stanoviště:

Hlavní údaj tohoto pole charakterizuje hlavní typ výživy (trofickou strategii) daného druhu.

Druhé písmeno v závorce upřesňuje potenciální dopad, tj. možný ekonomický nebo ekologický význam druhu: