Coleoptera > Polyphaga > Clambiformia > Clamboidea > Derodontidae
- LAT: Laricobiidae (Ganglbauer, 1899)
- LAT: Peltasticidae (LeConte, 1861)
- CZ: nemá český název
- SK: nemá slovenský název
- PL: nemá polský název
- AT/DE/CH: Knopfkäfer
- HU: nemá maďarský název
- EN: The tooth-necked fungus beetles
- RU: Зубчатогруды (Zubčatogrudy)
Název čeledi Derodontidae je odvozen od jména nejstaršího a nejtypičtějšího rodu Derodontus, který je složen ze dvou řeckých slov:
- Dére (řec. δηρη nebo δϵρη): krk nebo zátylek,
- Odóntos (řec. οδοντος): zub.
Název tedy doslova znamená „zubatý krk/zátylek" nebo „zubokrký". Vztahuje se k charakteristickému znaku zástupců podčeledi Derodontinae (včetně rodu Derodontus), jímž je zubatý okraj štítu (pronota), který připomíná ozubený krk nebo hřeben. Tento znak je velmi nápadný u rodu Derodontus (např. D. macularis), i když u jiných rodů, jako je Laricobius, chybí.
Historie
Derodontidae je poměrně starobylá linie brouků. Fosilní nálezy, jako je rod Juropeltastica ze střední jury (přibližně 166 milionů let), naznačují, jak je tato skupina starobylá.
Pokud jde o taxonomické zařazení, čeleď Derodontidae byla poprvé popsána v roce 1861 americkým entomologem Johnem L. LeContem. Historicky byly některé rody, dnes řazené do Derodontidae, zařazovány do jiných čeledí nebo byly považovány za samostatné čeledi, které byly později synonymizovány nebo přeřazeny jako podčeledi Derodontidae. Tak byly například navrženy samostatné čeledi Laricobiidae (Ganglbauer, 1899) a Peltasticidae (LeConte, 1861), které jsou dnes považovány za vědecká synonyma (resp. podčeledi: Laricobiinae a Peltasticinae) čeledi Derodontidae. V minulosti byly též Derodontidae spojovány s čeleďmi Dermestidae i dalšími čeleďmi z nadčeledi Dermestoidea (slunéčka, kožojedi apod.). Později (např. Hammond & Barham, 1982) byla pro ně obnovena vlastní nadčeleď Derodontoidea, kam je řada prací zařazuje i dnes.
Zde jsou zařazeni, v souladu s prací (Patrice Bouchard, Yves Bousquet, Anthony E. Davies, Chenyang Cai, On the nomenclatural status of type genera in Coleoptera (Insecta). ZooKeys 1194: 1–981 (2024), Published: 13 March 2024, ZooKeys, 2024) do nadčeledi Clamboidea.
Morfologie
Derodontidae je relativně malá čeleď, rozšířená především v mírném pásu severní a jižní polokoule. Celosvětově je popsáno přibližně 42 druhů ve 4 rodech. Jde o velmi malé brouky, kde se délka těla obvykle pohybuje v rozmezí 2 až 6 mm.
Tělo je mírně protáhlé, svrchu klenuté a naspodu ploché. Hlavním morfologickým znakem, který dal čeledi jméno, je zubatý okraj pronota (štítu) u zástupců podčeledi Derodontinae (rod Derodontus). U zástupců rodu Laricobius tyto zuby na štítu chybí. Dalším unikátním znakem, který se u brouků vyskytuje neobvykle, jsou dvě jednoduché ocelli (jednoduchá očka) na temeni hlavy. Brouci jsou obvykle zbarveni nevýrazně, v odstínech světle hnědé, tmavě hnědé, červenohnědé až červené, často se skvrnami na krovkách. Tykadla jsou jedenáctičlánková, zakončená tříčlánkovou kyjovitou paličkou.
Protáhlé larvy jsou svrchu sklerotizované, s řadou hrbolků a s urogomfy na 9. zadečkovém článku.
Výrazný sexuální dimorfismus ani dichroismus není typický, ale u některých zástupců rodu Laricobius mohou být samci mírně odlišní (tento rod je však celkově morfologicky odlišnější). Například u Laricobius nigrinus je možné rozlišit pohlaví podle struktury zadečku: samci mají ztuhlý devátý sternit, samice mají viditelný ovipositor.
Bionomie
Derodontidae jsou převážně lesní druhy, jejichž výskyt je úzce spjat s jejich potravními zdroji. Druhy rodů Derodontus, Peltastica a Nothoderodontus jsou mykofágní a vázané na hlenky (Myxomycetes) nebo choroše, rostoucí na odumřelém dřevě (zejména na jedli a buku) v zachovalých pralesních porostech podhorských a horských oblastí. Vyžadují dostatek mrtvého dřeva a jsou tak indikátory zachovalých lesních ekosystémů. Brouci se pohybují na plodnicích hub nebo ve dřevě, napadeném myceliem. Larvální vývoj pravděpodobně probíhá rovněž v plodnicích nebo myceliu hub. Imaga bývají aktivní v chladnějších obdobích (podzim až zima).
Zástupci rodu Laricobius mají odlišnou bionomii. Jsou to predátoři, vázaní na jehličnany, nejčastěji na jedle (Abies) a borovice (Pinus). Larvy i dospělci tohoto rodu se živí mšicemi z čeledi Adelgidae (křísi), které škodí jehličnanům. Některé druhy rodu Laricobius se proto využívají jako biologická ochrana proti těmto škůdcům.
Orientační počty zástupců vybraných taxonomických jednotek v jednotlivých regionech
| Taxonomická jednotka |
Region | |||||||||
| Česká republika |
Střední Evropa |
Evropa | Afrotropical | Australian | Nearctic | Neotropical | Oriental | Palaearctic | Svět | |
| Podčeleď | 2 | 2 | 2 | 0 | 1 | 2 | 1 | 0 | 2 | 2 |
| Tribus | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 |
| Rod | 2 | 2 | 2 | 0 | 1 | 3 | 1 | 0 | 3 | 4 |
| Druh | 2 | 2 | 3 | 0 | 3 | 9 | 4 | 0 | 27 | 42 |
Největší
Vzhledem k malé velikosti čeledi se maximální délka druhů celosvětově pohybuje jen do 6 mm (např. zástupci rodů Derodontus a Peltastica). Český zástupce čeledi, Derodontus macularis, dosahuje maximální délky 3,1 mm.
Nejmenší
Nejmenší světové druhy se pohybují okolo 2 mm. Nejmenší český zástupce čeledi, Laricobius erichsoni, dorůstá do délky 2 - 2,5 mm.
Nejvzácnější
Vzhledem k malé velikosti čeledi jsou mnohé druhy vzácné a málo prozkoumané, s omezeným rozšířením (endemity). Jako příklad lze uvést Nothoderodontus (6 druhů z Chile, Austrálie a Nového Zélandu) nebo Peltastica (2 druhy ze západní části Severní Ameriky a Japonska), jejichž rozšíření je velmi roztříštěné, a jsou často považovány za vzácné relikty.
V České republice je Derodontus macularis považován za kriticky ohrožený druh (CR) v Červeném seznamu. Je to reliktní druh, vázaný na nejzachovalejší jedlobukové pralesní porosty s choroši Ischnoderma resinosum a I. benzoinum. Jeho populace jsou velmi lokální a izolované.
Zajímavosti
- Doba výskytu: Dospělci našeho jediného druhu Derodontus macularis mají neobvyklou dobu výskytu: lze je nalézt především na podzim a v zimě, zhruba od října do března, což souvisí s jejich vazbou na plodnice dřevních hub.
- Ocelli (Jednoduchá očka): Přítomnost dvou ocelli na temeni hlavy (ne u všech rodů) je mezi brouky velmi neobvyklá, a je to znak, který sdílejí s několika málo jinými skupinami hmyzu.
- Biologická ochrana: Rod Laricobius je významný v oblasti biologické ochrany. Například druh Laricobius erichsoni se používá v Severní Americe k biologické kontrole invazivní mšice Adelges tsugae (Hemlock Woolly Adelgid), která vážně poškozuje jedlovce.
Příklady světových zástupců čeledi
Příklady českých zástupců čeledi
 |
Katalog čeledi Derodontidae Střední Evropy |
|
Taxonomický atlas čeledi Derodontidae České republiky |
|
Determinační klíče čeledi Derodontidae |
- Bouchard P.: The Book of Beetles, A Lifesize Guide to Six Hundred of Nature’s GEMS, Ivy Press, East Sussex, 2014
- Dlouhý F.: Brouci, Soustavný popis nejdůležitějších českých brouků s návodem, kterak zakládati sbírky broukův. 2. vydání, Nakladatel I. L. Kober, Praha, 1912
- Hůrka K.: Brouci České a Slovenské republiky, -, Nakladatelství Kabourek, Zlín, 2017
- Klapálek F.: Atlas brouků středoevropských, část 1, Nakladatel I. L. Kober, Praha, 1903
- Kliment J.: Čeští brouci, Dílo o broucích Čech, Moravy a Slezka, Vydal autor, 1899
- Leschen R., Beutel R., Lawrence J.: Handbook of Zoology, Arthropoda: Insecta, Coleoptera: Beetles, Ed. 1, Volume 2: Morphology and Systematics (Elateroidea, Bostrichiformia, Cucujiformia partim), Walter de Gruyter GmbH, Berlin/Boston, 2010
