Je to příbuzensky izolovaná, malá čeleď drobných brouků, rozšířených v mírném pásmu severní i jižní polokoule. Tělo je mírně protáhlé, shora vypouklé a na spodu ploché, ochlupené. Tykadla jsou 11-článková, zakončená 3-článkovou paličkou. Na hlavě jsou dvě jednoduchá očka (ocelli), což je mezi brouky neobvyklé. Štít má u většiny rodů zubaté okraje, od kterých byl odvozen název čeledi. Rod Laricobius tyto zuby postrádá. Protáhlé larvy jsou svrchu sklerotizované, s řadou hrbolků a s urogomfy na 9. zadečkovém článku. Zástupci čeledi Derodontidae se dělí na dvě hlavní skupiny s odlišnou bionomií. První skupina, do které patří rod Derodontus jsou mykofágové (živí se houbami). Jsou úzce vázáni na dřevní choroše (např. rody Ischnoderma a Fomitopsis) nebo slizovky (Myxomycetes). Brouci se pohybují na plodnicích hub nebo ve dřevě napadeném myceliem. Druhá skupina, reprezentovaná rodem Laricobius jsou predátoři. Larvy i dospělci tohoto rodu se živí mšicemi z čeledi Adelgidae (křísi), které škodí jehličnanům. Některé druhy rodu Laricobius se proto využívají jako biologická ochrana proti těmto škůdcům.

Počty druhů:

Karta čeledi

Derodontus macularis

 

Laricobius erichsoni