Coleoptera > Adephaga > Hydradephaga > Dytiscoidea > Hygrobiidae

Název čeledi Hygrobiidae je odvozen od jména jediného rodu, Hygrobia. Jméno rodu Hygrobia má původ v řečtině:

• ύγρος (hýgros) = vlhký, mokrý
• βίος (bíos) = život

Název tedy doslova znamená "žijící ve vlhku" nebo "vlhkomilný život", což je přímý odkaz na vodní (akvatický) biotop těchto brouků, kteří obývají stojaté vody s bohatým bahnitým dnem.

Historie

Čeleď Hygrobiidae je reliktní čeleď, což znamená, že představuje malou zbývající skupinu po rozkvětu v dávné minulosti. Jedná se o velmi malou čeleď, která celosvětově zahrnuje pouze jeden rod Hygrobia a přibližně šest žijících druhů.

Historicky byli tito brouci někdy řazeny buď do jiné, dříve používané čeledi Paelobiidae nebo byli považováni za blízce příbuzné či dokonce zahrnováni v rámci širšího pojetí potápníkovitých (Dytiscidae), s nimiž tvoří sesterskou skupinu a sdílí podobný způsob života.

Název Hygrobiidae byl formalizován Régimbartem v roce 1878 (nebo 1879), ale dříve byl použit i název Paelobiidae Erichson, 1837. V moderní taxonomii se objevuje diskuze o prioritě názvu. I když má Paelobiidae starší datum, název Hygrobiidae byl až donedávna mnohem rozšířenější. Evolučně se pravděpodobně oddělili od ostatních Hydradephaga zhruba v době počátečního rozpadu Pangey.

Morfologie

Zástupci čeledi Hygrobiidae jsou středně velcí brouci. Celosvětově se tělesná délka pohybuje v rozmezí přibližně 8,0 až 11,0 mm. Larvy třetího stadia však mohou být delší - u některých druhů až 18 mm.

Tělo je oválné, výrazně vyklenuté (vysoce konvexní) a zřetelně přizpůsobené životu v bahně na dně stojatých vod. Hřbetní strana našeho jediného druhu je hnědožlutá až červenohnědá. U ostatních druhů může být zbarvení žluté, žluto-černé až černé. Charakteristickým znakem jsou nápadně vyčnívající (vypouklé) složené oči. Krovky jsou opatřeny hlubokými řadami teček a tělo (hlavně na spodní straně) je pokryto krátkými hustými chloupky, které slouží k zadržování vrstvy vzduchu pro dýchání pod vodou (podobně jako u některých vodomilů nebo potápníků).

Nohy jsou přizpůsobeny pohybu v bahně a na dně. Jsou relativně dlouhé a štíhlé, ale na rozdíl od potápníků nejsou silně zploštělé a opatřené brvami pro plavání ve volné vodě. Typickým znakem jsou velké, lopatkovité drápy na chodidlech, které pomáhají při lezení v bahně. Všechny nohy se při plavání pohybují střídavě (ne synchronně jako u potápníků). Tykadla jsou 11článková. Má dobře vyvinutá blanitá zadní křídla. Charakteristickým znakem je rozšířená báze zadních kyčlí (coxa), které částečně zakrývají první sternity zadečku a dále silně zubatý okraj krovek.

U Hygrobiidae je přítomen specializovaný stridulační aparát. Obě pohlaví stridulují třením posledního zadečkového článku o okraj krovek. Při kontaktu vydávají slyšitelný „pískavý / skřípavý“ zvuk. Stridulaci pravděpodobně používají jako obranný mechanismus.

Bionomie

Zástupce čeledi Hygrobiidae patří mezi striktně vodní (akvatické) brouky. Žijí obzvláště ve stojatých vodách s bohatým vegetačním krytem, jako jsou rybníky, tůně, bažiny a mělké části jezer. Jsou silně vázáni na bahnité dno, kde se zdržují v bahně a detritu, ve vodním sloupci plavou jen zřídka. Tato vazba je dána především jejich způsobem života a pohybem. Nepreferují silně proudící vody a vyhýbají se brakickým/slaným podmínkám. V ČR a Evropě se vyskytují typicky v nížinných a pahorkatinných lokalitách, v jiných oblastech je najdeme též v rašelinných tůních (některé australské druhy mají specifické rašelinné populace). Náš jediný druh (Hygrobia hermanni) je považován za kriticky ohrožený druh, který obývá mělké tůně v aluviích velkých nížinných řek. 

Larvy jsou podobné larvám potápníků, mají však nápadně ztlustlou přední část těla a 3 dlouhé, obrvené přívěsky na konci zadečku. Zástupci Hygrobiidae mají dravé larvy, zatímco dospělci se živí odlišně. Larvy jsou dravé, žijí v bahně na dně vodních ploch a loví drobné vodní bezobratlé, především nitěnky (Tubificidae), larvy komárů (Chironomidae) a další červy. Jejich tělo je opatřeno silnými kusadly s kanálky, kterými vstřikují trávicí enzymy do kořisti a následně natrávené tekutiny vysávají.

Na rozdíl od larev se dospělci živí především detritem (organický rozkladný materiál) nebo jsou býložraví (herbivoři). Nepohrdnou však ani masitou stravou. Jsou aktivní převážně v noci. Dospělci doplňují zásobu vzduchu (uloženou pod krovkami a v chloupcích) vynořením špičky zadečku nad hladinu. Larvy dýchají tracheálními žábrami na spodní straně hrudi a přední části zadečku.

Samice kladou vajíčka na vodní rostliny a pokrývají je rosolem. Larvy se kuklí mimo vodu v buňkách vyhloubených v bahně na okraji vodního tělesa. Imaga přezimují v bahně na dně.

Náš jediný druh, a také jediný druh Evropy, je známý ze západní, střední a jižní Evropy, severní Afriky a z Izraele. 

Orientační počty zástupců vybraných taxonomických jednotek v jednotlivých regionech

Největší a Nejmenší

Čeleď Hygrobiidae je monotypická, obsahuje pouze rod Hygrobia. Celosvětově je známo jen asi 6 recentních druhů. Většina druhů má podobnou velikost (8–11 mm).

Nejvzácnější

Vzácnost je často dána omezeným areálem a nároky na biotop. Čeleď je celkově reliktní a zahrnuje druhy s malým rozšířením (endemity), například Hygrobia davidi je známý pouze z Číny. Vzácnost je způsobena jeho striktní vazbou na nížinné, stojaté a čisté vody s bahnitým dnem, které jsou po celém světě pod silným antropogenním tlakem.

Hygrobia hermanni je v ČR považován za regionálně vymřelý (RE) nebo alespoň kriticky ohrožený (CR) druh (v závislosti na zdroji a roku hodnocení).

Zajímavosti

• Stridulace: Hygrobiidae jsou jedni z mála vodních brouků, u kterých je stridulační aparát natolik vyvinut, že dávají slyšitelný „pískavý“ či „skřípavý“ zvuk — proto anglický běžný název squeak/screech beetles. Zvuk vzniká třením hrany 7. abdominalního sternitu o filetu na spodní straně krovek.
• Filogenetická pozice: Hygrobiidae jsou fylogeneticky klíčovou čeledí, která vyplňuje mezeru mezi čeleděmi Plavčíkovití (Haliplidae) a Potápníkovití (Dytiscidae). Molekulární studie ukazují, že Hygrobiidae jsou monofyletickou jednotkou a příbuzensky stojí blízko k Dytiscidae, Amphizoidae a Aspidytidae (tj. mezi hydradefágy mají zvláštní postavení). Vývojová historie s disjunkcí mezi palearktickou a australskou větví ukazuje zajímavé biogeografické prvky (stáří kladů, rozdělení odlišné od běžných holarktických vzorů).
• Fosilní nálezy: Byly nalezeny i fosilní druhy, jako je vyhynulý †Hygrobia cretzschmari z třetihor.

Příklady světových zástupců čeledi

Hygrobia australasiae

Hygrobia wattsi

Hygrobia davidi

Příklady českých zástupců čeledi

Hygrobia hermanni

Hygrobia hermanni (larvae)

• Beutel R., Leschen R.: Handbook of Zoology, Arthropoda: Insecta, Coleoptera: Beetles, Ed. 2, Volume 1: Morphology and Systematics (Archostemata, Adephaga, Myxophaga, Polyphaga partim), Walter de Gruyter GmbH, Berlin/Boston, 2016
• Bouchard P.: The Book of Beetles, A Lifesize Guide to Six Hundred of Nature’s GEMS, Ivy Press, East Sussex, 2014
• Boukal D., Boukal M., Fikáček M., Hájek J., Klečka J., Skalický S., Šťastný J., Trávníček D.: Katalog vodních brouků České republiky / Catalogue of water beetles of the Czech Republic, Klapalekiana, 43 (Suppl.): 1-289, 2007, Česká společnost entomologická, 2007
• Dlouhý F.: Brouci, Soustavný popis nejdůležitějších českých brouků s návodem, kterak zakládati sbírky broukův. 2. vydání, Nakladatel I. L. Kober, Praha, 1912
• Hájek J.: Folia Heyrovskyana: Coleoptera: Sphaeriusidae, Gyrinidae, Haliplidae, Noteridae, Paelobiidae, Icones insectorum Europae centralis, Series B, 9: 1-13, 31 October 2007, Nakladatelství Kabourek, Zlín, 2007
• Hůrka K.: Brouci České a Slovenské republiky, -, Nakladatelství Kabourek, Zlín, 2017
• Klapálek F.: Atlas brouků středoevropských, část 1, Nakladatel I. L. Kober, Praha, 1903
• Kliment J.: Čeští brouci, Dílo o broucích Čech, Moravy a Slezka, Vydal autor, 1899