Atlas čeledi |
| Stav zpracování: | ||
| 88 / 88 | 100% | |
| Velikost druhů: 1 - 9 mm |
| Chodidlový vzorec: standardně 4-4-4, některé druhy 3-3-3 |
Slunéčkovití (Coccinellidae) jsou celosvětově rozšířená čeleď drobných až středně velkých brouků. Zástupci této čeledi se vyznačují polokulovitým až oválným tělem s klenutými krovkami, krátkými paličkovitými tykadly a charakteristickým pestrým zbarvením s převládající červenou, oranžovou, žlutou nebo černou barvou, které plní aposematickou výstražnou funkci. Naprostá většina slunéček je dravá – dospělci i larvy požírají mšice, červce, puklice, mery nebo roztoče a proto jsou považováni za jedny z nejužitečnějších brouků v zemědělství a zahradnictví, kde hrají klíčovou roli v biologické ochraně rostlin. Menší část čeledi se odchýlila k jinému způsobu života: některé druhy se živí převážně plísněmi, houbami nebo pylem a zástupci podčeledi Epilachninae jsou býložraví a mohou tak škodit na kulturních rostlinách. Dospělci i larvy disponují efektivními obrannými mechanismy, včetně vylučování žluté hemolymfy z nohou, která obsahuje hořké a toxické alkaloidy. Díky predaci škůdců mají značný ekologický i hospodářský význam a některé druhy jsou aktivně využívány v biologické ochraně rostlin.
Počty druhů:
| Svět | 6 500 | |
| Palaearkt | 600 |
| Evropa | 245 | |
| Střední Evropa | 105 |
 |
Karta čeledi |
COCCINELLIDAE (Latreille, 1807) |
Coccinellinae (Latreille, 1807) |
Azyini (Mulsant, 1850) |
Chilocorini (Mulsant, 1846) |
Coccidulini (Mulsant, 1846) |
Coccinellini (Latreille, 1807) |
Epilachnini (Mulsant, 1846) |
Hyperaspidini (Mulsant, 1846) |
Noviini (Mulsant, 1846) |
Platynaspidini (Mulsant, 1846) |
Microweiseinae (Leng, 1920)) |
Serangiini (Blackwelder, 1945) |
